Jsme komplet!

…sděloval mi telefonicky Michal Peřina noc před zápasem. Jelikož mi volal zrovna, když jsem byl na pokerovým turnaji a měl v ruce dva krále a všechny žetony uprostřed stolu, nějak mi plně nedošlo, jak se neshoduje tato informace s tvrzením, že mám černé na druhé šachovnici. Relativně v poklidu jsem si hrál dál poker a s ohledem na to, že ráno hrajeme, jsem před jednou ranní souhlasil se splitem cen ve třech lidech, ačkoli jsem měl o něco málo víc než třetinu žetonů v turnaji.

Ráno poněkud rozladěn posunem začátku zápasu na 10:00 – přece jen když chodím v neděli odpoledne po KP do práce, tak někdy nestíhám ani po standardním začátku v 9 hodin – jsem dorazil do naší domovské hrací místnosti. V deset hodin po soupeři ani vidu ani slechu a nás jak kobylek. Ovšem při bližším pohledu na hemžení kobylek mi začlo trnout, protože takto v 8 lidech bychom sice mohli nastoupit, ale to by se musela hrát oblast a hrát béčko. Byl jsem ale přehnaně pesimistický, předpokládalo se, že sestava béčka bude posílena Tomášem Zbořilem a budeme komplet – aspoň Michal Peřina si pod tímto pojmem představuje skutečnost, že obsadíme všech 8 šachovnic, zatímco já si dřív naivně myslel, že to znamená, že nastupujeme v nejsilnější sestavě… Hosté na rozdíl od naší avizované posily dorazili, a tak mohl brzy začít zápas.

S Tomášem Zbořilem, který dorazil před 11, jsme ze základní osmičky nastoupili 3, což mi nepřipadalo jako nejvhodnější, pokud chceme vyhrát KP, ale celkem nic jsem na tom nemohl měnit. Víc než mírně rozladěn jsem hodlal opustit i vzhledem k práci zápas co nejdříve, takže jsem nabídl remízu již po pár tazích. Soupeř pochopitelně nepřijal, a tak jsme rozjeli variantu králky, která má podle mě jen dva možné průběhy, buď ten mat dám a nebo jsem v pérdeli, protože mi budou chybět pěšáčci, které mi soupeř posbírá na dámským křídle, zatímco ho budu na královském křídle matovat.

Kolem poledne mi ještě stále nebylo jasné, jestli ten mat dám nebo ne, ale vzhledem k tomu, že soupeř se rozhodl věnovat hře na dámském křídle, jsem viděl šance celkem dobré. Na první šachovnici v souboji Zbořil-Valenta probíhalo mačkání citronu (Víti Valenty) víc než uspokojivě a poziční převaha našeho borce byla patrná na první pohled. Na třetí šachovnici postavil Michal Peřina bílými dosti tupou pozici, takže remíza byla jen otázkou času, na čtvrté Viktor postavil tupou pozici pro změnu černými, ale od páté šachovnice dál karty osudu ukazovaly všechny trumfy v barvách AŠK: Na páté Jirka Molnár sice nepříliš přesně, ale stejně poměrně jistě zinscenoval matový útok, na šesté měl Tomáš Ochman pěšce víc, na sedmé Martin Konečný sevřel soupeřa tak brutálně, že se jen čekalo, kdy mu udělí „ránu z milosti“ a na osmé měl Olda Kolmaš kromě dvojice střelců a simulovaného útoku na krále soupeře i pěšce navíc.

Před 14. hodinou byla v podstatě jasno, Jirka Molnár dotáhl útok do zdárného konce, Martin Konečný zasadil poslední úder a… a tím skončilo to dobré pro nás. Michal Peřina se dohodl se soupeřem na remíze, Olda uplatňoval toho pěšce navíc tak dobře, že byl rád, že mu soupeř nabídl remízu, kterou mohl přijmout. Na dvojce soupeř „slepě“ plnil moje plány a přes dámské křídlo se hnal za materiálem a já jsem konečně k bílému monarchovi na g1 přiblížil kromě pěšce na g3 i dámu a to konkrétně na h4 a v časové tísni dopočítával mat. Soupeř obětoval kvalitu, aby pohromu odvrátil, ale kromě hrozby několika šachy, z nichž se nakonec mohl vyklubat šach věčný, jsem za něj dál nic světobornýho nevymyslel, soupeř si dal několik šachů dámou, zkonzumoval pěšce, na kterém mi fakt nezáleželo a za chvíli byl již mat neodvratný. „Drobným“ problémem bylo, že ten mat jsem dostával já… 😀

O chvíli později domačkal svůj citron na jedničce i Tomáš, zřejmě mu pár kapek kyseliny citronové stříklo do oka, protože když skončila časovka, nějak nemohl najít jednu ze svých věží, soupeř bohužel našel všechny, tak nezbylo Tomášovi nic jiného, než se vzdát. A trochu časem zpět, ještě přede mnou skončil druhý Tomáš(Ochman). Čekal jsem, že bude pěšce navíc uplatňovat dlouho, ale se soupeřem vymysleli variantu, kde uplatňování bylo ukončeno velice rychle, soupeř „kupodivu“ dvoutahový mat na slabé osmé řadě našel a my prohrávali 3:4. Šok!

Zbývala partie na čtyřce, kde neměl Viktor kudy prorazit. S pocitem beznaděje jsem začal telefonicky řešit pracovní záležitosti v přilehlé restauraci u oběda, kde jsme se mimo jiné s Oldou Kolmašem shodli na tom, jací jsme kreténi… 🙂

Hodinu po nás dorazil Tomáš Zbořil s tím, že se ještě stále hraje a soupeř místo držení pozice beze změny pozici naopak otevřel a tím otevřel i nám šanci na zápasový bod. Šel jsem se tedy na partii podívat a přišel právě v okamžiku, kdy soupeř zdarma věnoval Viktorovi pěšce.

A v partii se dál děly věci, oba soupeři se předháněli v útocích na mé vzpomínky, neboť takhle nějak si představuji, že jsem hrával v dobách, kdy jsem se šachy začínal. Skoro každý tah chyba (místy hrubá), ale pocit, že hraju daleko líp než mistr světa. Objektivně ani nemá cenu partii hodnotit (dohrávalo se na 5 minutách) a hodnocení pozice se měnilo skoro s každým tahem, takže jen stručně: Viktor k pěšci přidal časem kvalitu, kterou o něco později zase ztratil za pěšce a v době, kdy oba měli méně než minutu času, uplatňoval dva pěšce navíc v koncovce různopolných střelců. Nakonec je uplatnil k zisku půl bodu a završil tak náš zmar, celkově tedy 3,5:4,5.

Prohra byla sice nečekaná, ale rozhodně zasloužená, při vší úctě ke spoluhráčům a kapitánovi, pokud bychom měli nastupovat takto, tak si neužijeme po případném postupu do druhé ligy ani rok, celej rok bychom akorát trpěli a trnuli hrůzou, jestli zase někde nedostaneme 8:0. Sice mám sám máslo na hlavě za svou partii, kterou jsem dovedl k matu špatného krále, ale…

Deja Vu

V neděli jsem měl silný pocit, jako bych tu někdy už byl. Bylo 9 hodin ráno a já stál se svými spoluhráči u šachovnic v areálu SK Prostějov, stejně jako před týdnem. Los KP a OP tomu chtěl, že jsme po týdnu opět jeli bojovat do Prostějova a z hlediska družstev to byly boje opravdu nervy drásající, ale nyní již k jednotlivým zápasům.

Před týdnem jsme jako černý kůň KP nastoupili proti největšímu favoritovi soutěže a doufali jsme, že dokážeme překvapit. I já, který obvykle věnuji přípravě celkem 0 minut, jsem si s pocitem zodpovědnosti vůči družstvu vyhledal několik partií pana Adamčíka a poctivě se připravil. Jelikož jsem v noci ze soboty na neděli „zkysnul“ na pokerovém turnaji až skoro do 3 hodin rána (vítězství) a pak již neusnul, byl jsem za svou přípravu velmi rád. Radost mě přešla asi minutu po příchodu do hrací místnosti, kdy jsem si prohlédl soupisku domácích. Příprava byla k ničemu, domácím chyběl hráč č. 2 a místo pana Adamčíka mě čekal pan Vláčil.

Z mé ne moc nefungující hlavy jsem vydoloval vzpomínky na minulé partie, zavrhl ruskou a vrhl se bez přípravy do dobrodružství. Po pár tazích byly mé teoretické znalosti zahájení vyčerpány a já začal tvořit. Čas rychle běžel a po v podstatě vynuceném tahu soupeře mě čekalo rozhodování, jestli hrát plochou koncovku anebo riskovat pravděpodobně hodně přes hranu. Rozhodl jsem se nechat rozhodnutí na soupeři a nabídl mu remízu, soupeř mě zbavil nutnosti rozhodování, když nabídku přijal.

Ve zhruba stejnou dobu skončil na čtvrté šachovnici mírně indisponovaný Honza Gerych slavící životní jubileum smírem svoji partii s panem Fialou, kamenné zdi nehodlal nikde hlavou prorážet, a tak byl stav zápasu 1:1.

Situace na šachovnicích se pro nás začala zvolna vyjasňovat. Na první šachovnici Tonda Neoral získal proti Závůrkovi příjemnou pozici, kde mohl udeřit jen náš borec, na druhé Tomáš Zbořil proti mému očekávanému soupeři vyvíjel spoustu aktivity a ačkoli se zdálo, že nemá kudy prorazit, „neměl jak prohrát“. 5. šachovnice Zvoníček-Peřina pěšec navíc pro nás, 6. šachovnice Zdražil-Virgler a neodvratitelný útok našeho mladého zabijáka oveček, 7. šachovnice Hradský-Houžva remízová pozice bez komplikací a na 8. šachovnici Molnár-Lasák získal Jirka Molnár jednotahově věž a partie se dohrávala snad jen proto, že šlo o soutěž družstev.

Takže s dobrou myslí jsem šel se svým soupeřem analyzovat do vedlejší místnosti naši partii. (Analýza potvrdila můj odhad při partii, remízovou větev jsme spolehlivě odremizovali a riskantní větev každou chvíli vyhrával někdo jiný.) Když jsme se po analýze a debatě o životě vrátili do hrací místnosti, začaly věci nabírat na tempu a poučily mě, že „myslet si znamená h…o vědět“.

Na 6. a 8. šachovnici jsme sice podle plánu zvítězili, přičemž poněkud trapně působilo, jak dlouho tahal na šesté šachovnici pan Virgler koncovku střelec a x pěšců proti dámě a x pěšcům, nicméně byla to jeho volba a trpěl u té partie on a ne já.

Ale na dalších se nám situace začala komplikovat. Viktor na sedmičce při pokusu o aktivitu neodhadl možnosti soupeře a prohra byla jen otázkou času, na jedničce Tonda Neoral podcenil při přechodu do pěšcovky možnosti soupeře a vypadalo to, že se bude muset snažit, aby vůbec dosáhl remízy. No a na dvojce a pětce naši časoví specialisté s hrůzou sledovali, jak málo času jim zbývá na tak moc tahů do časové kontroly. (Tomáš Zbořil měl kupříkladu 30 vteřin na 12 tahů.)

Po časových kontrolách se brzy vyjasnila situace úplně. Viktor podle očekávání prohrál, takže domácí snížili na 2:3, Tomášovi zbylo ve stále rovné pozici luxusních 6 vteřin po čtyřicátém tahu, Michal taky udržel praporek nahoře a ačkoli byl nucen se urputně bránit, bylo jasné, že pokud neudělá chybu, zvítězí. A na první se zdálo, že se Tonda smířil se ztrátou perspektivní pozice a remízu snad udrží. Dalším, kdo skončil svůj boj, byl Michal. V kritické pozici našel jediný správný tah a soupeř se vzdal, 4:2 pro nás a k naší úlevě na druhé šachovnici byla sjednána remíza, sice v jasně remízové koncovce, ale člověk nikdy neví, co se může stát. Proto nás nemuselo mrzet, když na první šachovnici Tonda Neoral neukočíroval svůj optimismus a v obnovené touze po vítězství spáchal harakiri. 4,5:3,5 pro nás a možná rozhodující zápas o vítězství v KP za námi.

——————————————————————————————————–

Poučen událostmi z minulého týdne jsem poctivě přípravu ignoroval a nechal běžet události svým tempem, když jsme tuto neděli jeli s naším B opět do Prostějova na souboj s B tamního SK. Připravit jsem se mohl, protože za domácí Roman Závůrka na první šachovnici nastoupil. Byla to také jediná šachovnice, kde měli domácí borci převahu, co se týče ela, takže jsme všeobecně očekávali vítězství a to pokud možno co nejvyšší. Očekávání se začala zvolna naplňovat, když na většině šachovnic jsme měli lepší pozice a zbytek byl vyrovnaný. Je vidět, že z minulého zápasu jsem si nevzal poučení k srdci všechna, protože se opět děly věci.

Poučen událostmi z minulého týdne jsem poctivě přípravu ignoroval a nechal běžet události svým tempem, když jsme tuto neděli jeli s naším B opět do Prostějova na souboj s B tamního SK. Připravit jsem se mohl, protože za domácí Roman Závůrka na první šachovnici nastoupil. Byla to také jediná šachovnice, kde měli domácí borci převahu, co se týče ela, takže jsme všeobecně očekávali vítězství a to pokud možno co nejvyšší. Očekávání se začala zvolna naplňovat, když na většině šachovnic jsme měli lepší pozice a zbytek byl vyrovnaný. Je vidět, že z minulého zápasu jsem si nevzal poučení k srdci všechna, protože se opět děly věci.

Rychle jsme vedli 3:0, když jsme udeřili na zadních šachovnicích. Na 5. domácí Kocmel nevhodným pokusem o aktivitu ztratil s Tomášem Ochmanem figuru a vzdal se. Na 6. Olda Kolmaš sbíral postupně materiál, který s přehledem uplatnil v koncovce. Ono už 1…f6, které na Oldovo 1.e4 zvolil domácí pan Kubina, nepůsobilo nejpřesvědčivěji a na 8. šachovnici Martin Konečný, náhradník s téměř nejvyšším ELO v družstvu, nedal domácímu Londinovi šanci.

3:0 pro nás a partie na šachovnicích vypadaly následovně: na jedničce jsem považoval svoji pozici za mírně lepší až lepší, ovšem můj čas byl horší až víc než horší, takže jsem se rozhodl se silným soupeřem neriskovat a remíza v koncovce nestejných střelců byla otázkou času.

Na dvojce Viktor kromě převahy několika pěšců měl i prudký útok, na trojce Michal schraňoval pěšáčka k pěšáčkovi, na čtyřce Jirka Molnár měl zdravého pěšce víc a na sedmičce Libor Unzeitig vysvětloval soupeři v praxi útok na opačné rošády, takže to vypadalo, že elové předpoklady se naplní až na první šachovnici všude.

Vítězství 7,5:0,5 by bylo potěšující, leč opět se nám situace „trochu“ zkomplikovala. Jirka Molnár podle pouček zkušeně s pěšcem víc vyměnil všechny figury a přešel do pěšcovky, ovšem k mé hrůze do takové, kterou jeho soupeř nemohl prohrát. Viktor Houžva správně odmítl ve vyhrané pozici soupeřovu nabídku remízy a pak nesprávně našel mat, který tam nebyl a po výměně dam a pár dalších chybách musel partii vzdát. Libor na sedmičce vyměnil taky, co se dalo a přešel do krásně prohrané koncovky.

Na jedničce jsem nehrál „lepší“ koncovku různobarevných střelců a stvrdil jsem smír, stav byl 4:3 pro nás a hráli jen naši kapitáni. Po obvyklé časovce Michala byla situace jasná, dva zdraví pěšci navíc v koncovce nás uklidnili. Michal se rozhodl na jistotu pro družstvo a nabídkou remízy daroval domácímu Virglerovi půl bodu za nic. Zprávy o tom, jestli Michal nepřišel o ruku, když mu ji domácí kapitán rval při přijímání tohoto daru nemám. :=)