…sděloval mi telefonicky Michal Peřina noc před zápasem. Jelikož mi volal zrovna, když jsem byl na pokerovým turnaji a měl v ruce dva krále a všechny žetony uprostřed stolu, nějak mi plně nedošlo, jak se neshoduje tato informace s tvrzením, že mám černé na druhé šachovnici. Relativně v poklidu jsem si hrál dál poker a s ohledem na to, že ráno hrajeme, jsem před jednou ranní souhlasil se splitem cen ve třech lidech, ačkoli jsem měl o něco málo víc než třetinu žetonů v turnaji.
Ráno poněkud rozladěn posunem začátku zápasu na 10:00 – přece jen když chodím v neděli odpoledne po KP do práce, tak někdy nestíhám ani po standardním začátku v 9 hodin – jsem dorazil do naší domovské hrací místnosti. V deset hodin po soupeři ani vidu ani slechu a nás jak kobylek. Ovšem při bližším pohledu na hemžení kobylek mi začlo trnout, protože takto v 8 lidech bychom sice mohli nastoupit, ale to by se musela hrát oblast a hrát béčko. Byl jsem ale přehnaně pesimistický, předpokládalo se, že sestava béčka bude posílena Tomášem Zbořilem a budeme komplet – aspoň Michal Peřina si pod tímto pojmem představuje skutečnost, že obsadíme všech 8 šachovnic, zatímco já si dřív naivně myslel, že to znamená, že nastupujeme v nejsilnější sestavě… Hosté na rozdíl od naší avizované posily dorazili, a tak mohl brzy začít zápas.
S Tomášem Zbořilem, který dorazil před 11, jsme ze základní osmičky nastoupili 3, což mi nepřipadalo jako nejvhodnější, pokud chceme vyhrát KP, ale celkem nic jsem na tom nemohl měnit. Víc než mírně rozladěn jsem hodlal opustit i vzhledem k práci zápas co nejdříve, takže jsem nabídl remízu již po pár tazích. Soupeř pochopitelně nepřijal, a tak jsme rozjeli variantu králky, která má podle mě jen dva možné průběhy, buď ten mat dám a nebo jsem v pérdeli, protože mi budou chybět pěšáčci, které mi soupeř posbírá na dámským křídle, zatímco ho budu na královském křídle matovat.
Kolem poledne mi ještě stále nebylo jasné, jestli ten mat dám nebo ne, ale vzhledem k tomu, že soupeř se rozhodl věnovat hře na dámském křídle, jsem viděl šance celkem dobré. Na první šachovnici v souboji Zbořil-Valenta probíhalo mačkání citronu (Víti Valenty) víc než uspokojivě a poziční převaha našeho borce byla patrná na první pohled. Na třetí šachovnici postavil Michal Peřina bílými dosti tupou pozici, takže remíza byla jen otázkou času, na čtvrté Viktor postavil tupou pozici pro změnu černými, ale od páté šachovnice dál karty osudu ukazovaly všechny trumfy v barvách AŠK: Na páté Jirka Molnár sice nepříliš přesně, ale stejně poměrně jistě zinscenoval matový útok, na šesté měl Tomáš Ochman pěšce víc, na sedmé Martin Konečný sevřel soupeřa tak brutálně, že se jen čekalo, kdy mu udělí „ránu z milosti“ a na osmé měl Olda Kolmaš kromě dvojice střelců a simulovaného útoku na krále soupeře i pěšce navíc.
Před 14. hodinou byla v podstatě jasno, Jirka Molnár dotáhl útok do zdárného konce, Martin Konečný zasadil poslední úder a… a tím skončilo to dobré pro nás. Michal Peřina se dohodl se soupeřem na remíze, Olda uplatňoval toho pěšce navíc tak dobře, že byl rád, že mu soupeř nabídl remízu, kterou mohl přijmout. Na dvojce soupeř „slepě“ plnil moje plány a přes dámské křídlo se hnal za materiálem a já jsem konečně k bílému monarchovi na g1 přiblížil kromě pěšce na g3 i dámu a to konkrétně na h4 a v časové tísni dopočítával mat. Soupeř obětoval kvalitu, aby pohromu odvrátil, ale kromě hrozby několika šachy, z nichž se nakonec mohl vyklubat šach věčný, jsem za něj dál nic světobornýho nevymyslel, soupeř si dal několik šachů dámou, zkonzumoval pěšce, na kterém mi fakt nezáleželo a za chvíli byl již mat neodvratný. „Drobným“ problémem bylo, že ten mat jsem dostával já… 😀
O chvíli později domačkal svůj citron na jedničce i Tomáš, zřejmě mu pár kapek kyseliny citronové stříklo do oka, protože když skončila časovka, nějak nemohl najít jednu ze svých věží, soupeř bohužel našel všechny, tak nezbylo Tomášovi nic jiného, než se vzdát. A trochu časem zpět, ještě přede mnou skončil druhý Tomáš(Ochman). Čekal jsem, že bude pěšce navíc uplatňovat dlouho, ale se soupeřem vymysleli variantu, kde uplatňování bylo ukončeno velice rychle, soupeř „kupodivu“ dvoutahový mat na slabé osmé řadě našel a my prohrávali 3:4. Šok!
Zbývala partie na čtyřce, kde neměl Viktor kudy prorazit. S pocitem beznaděje jsem začal telefonicky řešit pracovní záležitosti v přilehlé restauraci u oběda, kde jsme se mimo jiné s Oldou Kolmašem shodli na tom, jací jsme kreténi… 🙂
Hodinu po nás dorazil Tomáš Zbořil s tím, že se ještě stále hraje a soupeř místo držení pozice beze změny pozici naopak otevřel a tím otevřel i nám šanci na zápasový bod. Šel jsem se tedy na partii podívat a přišel právě v okamžiku, kdy soupeř zdarma věnoval Viktorovi pěšce.
A v partii se dál děly věci, oba soupeři se předháněli v útocích na mé vzpomínky, neboť takhle nějak si představuji, že jsem hrával v dobách, kdy jsem se šachy začínal. Skoro každý tah chyba (místy hrubá), ale pocit, že hraju daleko líp než mistr světa. Objektivně ani nemá cenu partii hodnotit (dohrávalo se na 5 minutách) a hodnocení pozice se měnilo skoro s každým tahem, takže jen stručně: Viktor k pěšci přidal časem kvalitu, kterou o něco později zase ztratil za pěšce a v době, kdy oba měli méně než minutu času, uplatňoval dva pěšce navíc v koncovce různopolných střelců. Nakonec je uplatnil k zisku půl bodu a završil tak náš zmar, celkově tedy 3,5:4,5.
Prohra byla sice nečekaná, ale rozhodně zasloužená, při vší úctě ke spoluhráčům a kapitánovi, pokud bychom měli nastupovat takto, tak si neužijeme po případném postupu do druhé ligy ani rok, celej rok bychom akorát trpěli a trnuli hrůzou, jestli zase někde nedostaneme 8:0. Sice mám sám máslo na hlavě za svou partii, kterou jsem dovedl k matu špatného krále, ale…