Minulou neděli mi těch minus deset v Jeseníku moc nepomohlo, a tak jsem přešel z fáze „nalomené zdraví“ na fázi „nemoc v plném proudu“. K mým dlouhodobým problémům s dutinami se přidala angína a pak i zápal plic (naštěstí lehčí průběh), takže jsem v týdnu do sebe valil spousty medikamentů.
elikož je období velkých pokerových turnajů, tak „v plné síle“ jsem se chodil léčit do casina. Do toho moje sestra v sobotu slavila 18, takže v neděli ráno o půl deváté jsem byl „plně ve formě“, když mi zvonil mobil a Michal Peřina naháněl, kde jsem. „Kde bych byl – doma přece…“ 😀 Takže jsem rychle zlikvidoval ranní medikamenty, pobral peněženku, doklady, propisku a hurá na zápas.
Jak je naším dobrým zvykem, tak už chvíli po deváté jsme dorazili do hrací místnosti, kterou byla útulná hospůdka u citovského hřiště. Jak není naším zvykem, bylo nás nachystáno devět. Nakonec jsme se usadili za šachovnice takto:
1. Přikryl-Molnár
2. Lukša-Hejnar
3. Opletal-Peřina
4. Šlapák-Houžva
5. Vitoslavský-Kolmaš
6. Šneidr-Kašpárek
7. Mikeš-Štěpán
8. Říha-Přenosil
A to jsme měli ještě v rezervě Martina Konečného, domácí sice nasadili na své poměry silnou sestavu, ale nepočítalo se, že by nám měli způsobit větší problémy, i když v hlavě jsem měl jistá podezření.
Podezření se začala naplňovat záhy, na vedlejší šachovnici domácí hráč hodlal opakovaně dvoutahově ztrácet materiál a náš borec to tvrdošíjně odmítal brát. Jelikož můj soupeř hrál zahájení pomalu a upřímně řečeno dost špatně, měl jsem dost času okounět po ostatních partiích. Ostatně posuďte sami:
V této pozici se soupeř rozhodl, že si může dovolit dokonce Sh5. Zdálo se, že Da4 ho přesvědčilo, že nemůže, protože upadl do tank módu a přemýšlel co s tím. Já jako nehorázný optimista jsem zvažoval jen dvě varianty, „optimistickou“, že se vzdá, a „pesimistickou“, že to udělá až po Dd6 a Jxe5 a na rozhodnutí jsem si musel zhruba půl hodiny počkat.
Mezitím jsem zjistil, že ačkoli se v hospodě topí krbovými kamny, tak na záchodech se teplota limitně blíží nule. Dále jsem okouknul partie: První tři šachovnice byly „tupá“ rovnováha. Na čtyřce se zdálo, že by Viktor Houžva měl mít převahu, což kompenzovali domácí na páté, kde Olda Kolmaš v Královské indické zkoušel „novinku“ a6, přidal Jbd7 a pak se divil, že po e6 stojí špatně. Ještě jsem obhlédnul sortiment restaurace a kromě čaje, který byl zdarma, jsem se rozhodl, že nechám domácí vydělat nějakou korunu.
Nenechám! Zjistil jsem, že nemám peněženku a jelikož jsem tam měl „zašito“ nejen docela dost hotovosti ale i spoustu karet atd., tak pro mě partie ztratila veškerý význam, a ačkoli jsem si byl víceméně jistej, že jsem z domu odjel s peněženkou, tak jsem doufal, že jsem ji při odchodu nechal někde doma ležet a potřeboval jsem si zavolat dom, abych zjistil, jak to je, což při běžící partii nemůžu. Být to turnaj jednotlivců, tak vzdávám partii a valím pátrat, bohužel v soutěži družstev si nemůžu takový luxus dovolit, zvlášť, když zápas nevypadá nijak přesvědčivě. Pro jistotu jsem prohledal auto, kterým jsme přijeli i místo, kde spadl věšák s oblečením, ale bezvýsledně. Soupeř stále netáhl a já se dusil ve vlastní šťávě a doufal, že to vzdá.
Nevzdal, zahrál Df6 a já s myšlenkami úplně jinde pokračoval debilně až debilněji, místo připraveného Jxe5 jsem hrál Sxc6 Dxc6 Dxc6 bxc6 Jxe5, což je sice objektivně pořád vyhrané, ale zbytečně složitě. A jelikož jsem pokračoval ve hře silou zhruba o tisíc elo bodů slabší, než je má reálná, tak jsem skončil v děsivé pozici:
Zde jsem nevěděl, co podniknout proti hrozbě Ve1 s přechodem do nic moc koncovky, kde byly nějaké remízové varianty, ale risk je zisk a vzhledem k tomu, že soupeři zbývalo málo času a navíc jeho elo nepůsobilo zrovna velkým dojmem, rozhodl jsem se zkusit zachránit g-pěšce s tím, že pokud mě nechá odehrát tři tahy, tak zneškodním hrozbu Ve1 a zahrál jsem g4 a po a5 pokračoval f4 Ve8 f5 a „věděl, že to dobře dopadne“.
Soupeř se navíc v časovce nechal zlákat v pozici
k pokračování Sxc4?. Co s tím dál, najde jistě okamžitě každý z vás, soupeř se ostatně po Kc2 Sxa2 Kxc3 vzdal, já mohl konečně zapnout mobil a zburcovat postupně většinu rodiny (protože 3/4 byly na nákupech) a zjistit, že doma peněženku prostě nemám, takže „je to pryč“.
Jelikož z Citova se nedá jet přímo, tak jsem tam musel ještě vydržet a při té příležitosti jsem okouknul zbývající partie. Ještě přede mnou skončil Olda Kolmaš, který zaslouženě prohrál tu nepovedenou Králku a na sedmičce zvítězil náš zástupce, který konečně podlehl naléhání soupeře a vnucovaný materiál začal sbírat. Jelikož na trojce dal Michal po dvanáctém tahu pozici za remis, tak jsme vedli 2.5:1.5.
Na jedničce vynucený přechod do koncovky různopolných střelců s materiální rovnováhou, na dvojce se soupeři dokonce shodli na remíze, protože náš hráč neviděl, jak zdlouhavými ale neodvratnými manévry vytvořit tlak při pěšcové asymetrii. 3:2 pro nás.
Na čtyřce Viktor s kvalitou méně ale jednoduše vyhranou pozicí, pěšce na královském křídle si nepamatuju přesně, jak byli, proto budeme část šachovnice (sloupce e,f,g,h) ignorovat, protože nebyli v tu chvíli důležité:
Najít Sxd8 mi nepřišlo zas tak složité a výsledek je po Kxd8 b7 Kc7 také jistý, jednoho pěšce obětuju a druhého proměním v dámu. Viktor to po několika vložených tazích nakonec našel, takže v okamžiku, kdy jsem odjížděl, to vypadalo, že brzy povedeme 4:2. Pokud tedy budeme mít půlku z první šachovnice, kde byla remízovka různopolných střelců a kdovíco ze šestky, protože tam sice byli také různopolní střelci, kde obvykle převaha pěšce nestačí, ale náš borec tam měl pěkný vyhrávající průlom. Bohužel přešel z kávy na pivo příliš brzy a průlom zahrál bez toho, aby si důkladně připravil vlastní pozici, takže partie přešla z vyhrané do možná vyhrané po přesné hře, ve kterou jsem nevěřil.
Dojel jsem nervózní dom, přeházel půl bytu vzhůru nohama a smířil se s tím, že peníze atd. jsou v trapu, zablokoval jsem karty a šel se aspoň chvíli vyspat před večerním pokerem a to jsem ještě musel doufat, že mě tam pustí na pas, když jsem casinovou kartu ztratil. Než se mi podařilo usnout, ještě mi volal kapitán a zajímal se, jak vypadá zápas, tak jsem ho informoval, že v době odjezdu 3:2 pro nás a zdálo se, že Viktor to konečně dopočítal a povedeme 4:2, na jedničce bude remis a Kašpárek objektivně vyhranej, ale že podle mě to může skončit jakkoli.
Nespal jsem dlouho a přiběhla mě vzbudit ségra, že tu je Peřina a dovezl mi peněženku, kterou někdo z domácích našel na záchodech. Při té příležitosti mě informoval, že Viktor skutečně tu partii vyhrál a Jirka Kašpárek, věnujíc se více pivu než partii, „úspěšně“ dotáhl vyhranou pozici do prohrané, ve které mu soupeř nabídl remis, kterou přijal. 4.5:2.5
A že se pořád hraje ta střelcovka na jedničce, která je tupá remis, což se nakonec potvrdilo, takže konečný výsledek 5:3, což sice nenaplnilo očekávání kapitána, ale Citov prostě není tak slabý a my nejsme všude tak silní, aby to byl jednoznačný zápas. Mohli jsme docela dobře i prohrát.
A dohra pro ty, co se ještě nedosti pobavili na můj účet, večer jsem na poker dorazil sice s peněženkou, ale bez dokladů (naštěstí jsem je našel nad ránem doma) a poker jsem taky pěkně failil, kdy jsem v jedné hře fullhouse jen calloval místo aby raisnul a získal potenciálně víc žetonů, i když konkrétně v té hře by to nevyšlo, soupeř jen bluffoval. Nakonec jsem skončil z cca 130 entries 20., což bylo celkem málo, když vstupenky na mainevent bralo 10 lidí a peníze jeden, takže mi nezbývá než těch 5 400 za startovný zaplatit ze svýho. 🙁
Příjemné prožití svátečních dní a úspěšný rok 2017 všem!