Archiv pro rok: 2016

Minulou neděli mi těch minus deset v Jeseníku moc nepomohlo, a tak jsem přešel z fáze „nalomené zdraví“ na fázi „nemoc v plném proudu“. K mým dlouhodobým problémům s dutinami se přidala angína a pak i zápal plic (naštěstí lehčí průběh), takže jsem v týdnu do sebe valil spousty medikamentů.

elikož je období velkých pokerových turnajů, tak „v plné síle“ jsem se chodil léčit do casina. Do toho moje sestra v sobotu slavila 18, takže v neděli ráno o půl deváté jsem byl „plně ve formě“, když mi zvonil mobil a Michal Peřina naháněl, kde jsem. „Kde bych byl – doma přece…“ 😀 Takže jsem rychle zlikvidoval ranní medikamenty, pobral peněženku, doklady, propisku a hurá na zápas.

Jak je naším dobrým zvykem, tak už chvíli po deváté jsme dorazili do hrací místnosti, kterou byla útulná hospůdka u citovského hřiště. Jak není naším zvykem, bylo nás nachystáno devět. Nakonec jsme se usadili za šachovnice takto:

1. Přikryl-Molnár

2. Lukša-Hejnar

3. Opletal-Peřina

4. Šlapák-Houžva

5. Vitoslavský-Kolmaš

6. Šneidr-Kašpárek

7. Mikeš-Štěpán

8. Říha-Přenosil

A to jsme měli ještě v rezervě Martina Konečného, domácí sice nasadili na své poměry silnou sestavu, ale nepočítalo se, že by nám měli způsobit větší problémy, i když v hlavě jsem měl jistá podezření.

Podezření se začala naplňovat záhy, na vedlejší šachovnici domácí hráč hodlal opakovaně dvoutahově ztrácet materiál a náš borec to tvrdošíjně odmítal brát. Jelikož můj soupeř hrál zahájení pomalu a upřímně řečeno dost špatně, měl jsem dost času okounět po ostatních partiích. Ostatně posuďte sami:

V této pozici se soupeř rozhodl, že si může dovolit dokonce Sh5. Zdálo se, že Da4 ho přesvědčilo, že nemůže, protože upadl do tank módu a přemýšlel co s tím. Já jako nehorázný optimista jsem zvažoval jen dvě varianty, „optimistickou“, že se vzdá, a „pesimistickou“, že to udělá až po Dd6 a Jxe5 a na rozhodnutí jsem si musel zhruba půl hodiny počkat.

Mezitím jsem zjistil, že ačkoli se v hospodě topí krbovými kamny, tak na záchodech se teplota limitně blíží nule. Dále jsem okouknul partie: První tři šachovnice byly „tupá“ rovnováha. Na čtyřce se zdálo, že by Viktor Houžva měl mít převahu, což kompenzovali domácí na páté, kde Olda Kolmaš v Královské indické zkoušel „novinku“ a6, přidal Jbd7 a pak se divil, že po e6 stojí špatně. Ještě jsem obhlédnul sortiment restaurace a kromě čaje, který byl zdarma, jsem se rozhodl, že nechám domácí vydělat nějakou korunu.

Nenechám! Zjistil jsem, že nemám peněženku a jelikož jsem tam měl „zašito“ nejen docela dost hotovosti ale i spoustu karet atd., tak pro mě partie ztratila veškerý význam, a ačkoli jsem si byl víceméně jistej, že jsem z domu odjel s peněženkou, tak jsem doufal, že jsem ji při odchodu nechal někde doma ležet a potřeboval jsem si zavolat dom, abych zjistil, jak to je, což při běžící partii nemůžu. Být to turnaj jednotlivců, tak vzdávám partii a valím pátrat, bohužel v  soutěži družstev si nemůžu takový luxus dovolit, zvlášť, když zápas nevypadá nijak přesvědčivě. Pro jistotu jsem prohledal auto, kterým jsme přijeli i místo, kde spadl věšák s oblečením, ale bezvýsledně. Soupeř stále netáhl a já se dusil ve vlastní šťávě a doufal, že to vzdá.

Nevzdal, zahrál Df6 a já s myšlenkami úplně jinde pokračoval debilně až debilněji, místo připraveného Jxe5 jsem hrál Sxc6 Dxc6 Dxc6 bxc6 Jxe5, což je sice objektivně pořád vyhrané, ale zbytečně složitě. A jelikož jsem pokračoval ve hře silou zhruba o tisíc elo bodů slabší, než je má reálná, tak jsem skončil v děsivé pozici:

Zde jsem nevěděl, co podniknout proti hrozbě Ve1 s přechodem do nic moc koncovky, kde byly nějaké remízové varianty, ale risk je zisk a vzhledem k tomu, že soupeři zbývalo málo času a navíc jeho elo nepůsobilo zrovna velkým dojmem, rozhodl jsem se zkusit zachránit g-pěšce s tím, že pokud mě nechá odehrát tři tahy, tak zneškodním hrozbu Ve1 a zahrál jsem g4 a po a5 pokračoval f4 Ve8 f5 a „věděl, že to dobře dopadne“.

Soupeř se navíc v časovce nechal zlákat v pozici

k pokračování Sxc4?. Co s tím dál, najde jistě okamžitě každý z vás, soupeř se ostatně po Kc2 Sxa2 Kxc3 vzdal, já mohl konečně zapnout mobil a zburcovat postupně většinu rodiny (protože 3/4 byly na nákupech) a zjistit, že doma peněženku prostě nemám, takže „je to pryč“.

Jelikož z Citova se nedá jet přímo, tak jsem tam musel ještě vydržet a při té příležitosti jsem okouknul zbývající partie. Ještě přede mnou skončil Olda Kolmaš, který zaslouženě prohrál tu nepovedenou Králku a na sedmičce zvítězil náš zástupce, který konečně podlehl naléhání soupeře a vnucovaný materiál začal sbírat. Jelikož na trojce dal Michal po dvanáctém tahu pozici za remis, tak jsme vedli 2.5:1.5.

Na jedničce vynucený přechod do koncovky různopolných střelců s materiální rovnováhou, na dvojce se soupeři dokonce shodli na remíze, protože náš hráč neviděl, jak zdlouhavými ale neodvratnými manévry vytvořit tlak při pěšcové asymetrii. 3:2 pro nás.

Na čtyřce Viktor s kvalitou méně ale jednoduše vyhranou pozicí, pěšce na královském křídle si nepamatuju přesně, jak byli, proto budeme část šachovnice (sloupce e,f,g,h) ignorovat, protože nebyli v tu chvíli důležité:

Najít Sxd8 mi nepřišlo zas tak složité a výsledek je po Kxd8 b7 Kc7 také jistý, jednoho pěšce obětuju a druhého proměním v dámu. Viktor to po několika vložených tazích nakonec našel, takže v okamžiku, kdy jsem odjížděl, to vypadalo, že brzy povedeme 4:2. Pokud tedy budeme mít půlku z první šachovnice, kde byla remízovka různopolných střelců a kdovíco ze šestky, protože tam sice byli také různopolní střelci, kde obvykle převaha pěšce nestačí, ale náš borec tam měl pěkný vyhrávající průlom. Bohužel přešel z kávy na pivo příliš brzy a průlom zahrál bez toho, aby si důkladně připravil vlastní pozici, takže partie přešla z vyhrané do možná vyhrané po přesné hře, ve kterou jsem nevěřil.

Dojel jsem nervózní dom, přeházel půl bytu vzhůru nohama a smířil se s tím, že peníze atd. jsou v trapu, zablokoval jsem karty a šel se aspoň chvíli vyspat před večerním pokerem a to jsem ještě musel doufat, že mě tam pustí na pas, když jsem casinovou kartu ztratil. Než se mi podařilo usnout, ještě mi volal kapitán a zajímal se, jak vypadá zápas, tak jsem ho informoval, že v době odjezdu 3:2 pro nás a zdálo se, že Viktor to konečně dopočítal a povedeme 4:2, na jedničce bude remis a Kašpárek objektivně vyhranej, ale že podle mě to může skončit jakkoli.

Nespal jsem dlouho a přiběhla mě vzbudit ségra, že tu je Peřina a dovezl mi peněženku, kterou někdo z domácích našel na záchodech. Při té příležitosti mě informoval, že Viktor skutečně tu partii vyhrál a Jirka Kašpárek, věnujíc se více pivu než partii, „úspěšně“ dotáhl vyhranou pozici do prohrané, ve které mu soupeř nabídl remis, kterou přijal. 4.5:2.5

A že se pořád hraje ta střelcovka na jedničce, která je tupá remis, což se nakonec potvrdilo, takže konečný výsledek 5:3, což sice nenaplnilo očekávání kapitána, ale Citov prostě není tak slabý a my nejsme všude tak silní, aby to byl jednoznačný zápas. Mohli jsme docela dobře i prohrát.

A dohra pro ty, co se ještě nedosti pobavili na můj účet, večer jsem na poker dorazil sice s peněženkou, ale bez dokladů (naštěstí jsem je našel nad ránem doma) a poker jsem taky pěkně failil, kdy jsem v jedné hře fullhouse jen calloval místo aby raisnul a získal potenciálně víc žetonů, i když konkrétně v té hře by to nevyšlo, soupeř jen bluffoval. Nakonec jsem skončil z cca 130 entries 20., což bylo celkem málo, když vstupenky na mainevent bralo 10 lidí a peníze jeden, takže mi nezbývá než těch 5 400 za startovný zaplatit ze svýho. 🙁

Příjemné prožití svátečních dní a úspěšný rok 2017 všem!

Aby nedošlo k nějakému nedorozumění, tak musím všem zavčas sdělit, že v Krajském přeboru v zápase ŠK Jeseník – AŠK Olomouc pan Hastík nehrál jak kráva.

Začnu už sobotním dopolednem, kdy jsem nastoupil v Okresním přeboru za AŠK C proti Žerotínu. Pan Peřina v sobotu nějak neměl svůj den a byl tak laskav, že mě netrápil a docela nepovedenou partii, ve které se prvním tahem dostal do pozic, do kterých nechtěl, a pokusy to nějak uspokojivě rozmotat nevyšly. (1.Jf3 Jc6 2.d4 d5 3.Sf4 g6 4.e3 Jf6 5.h3 Sg7 6.c4 0-0 7.Jc3 e6 8.Jb5 e5 9.Jxe5 Jb8 10.Jg4 Ja6 11.Sg5 c6 12.Jc3 Jc7 13.Df3 Sf5 14.Sxf6 Sxf6 15.Jxf6+ Kg7 a černý se vzdal.)

Spotřeboval jsem necelých pět minut svého času a v tu dobu jsem ještě netušil, jak dobrá průprava to bude na nedělní zápas, který začal být zajímavý už v průběhu zápasu se Žerotínem, protože náš kapitán A-týmu Zbořil se přišel podívat a potvrdil, že díky neschopence bude on a pár dalších chybět na nedělním zápase v Jeseníku.

Těch pár dalších kromě první šachovnice byli Tonda Neoral na druhé a Tomáš Zdražil na třetí a při té příležitosti jsme zjistili, že pověřený zástupce (Peřina Michal) se neobtěžoval sháněním hráčů, takže to vypadalo, že nás bude 6, protože spousta lidí odmítla v sobotu souhlasit s tím, že zabije celou neděli cestou na zápas do Jeseníku. Nakonec se podařilo překecat Hejnara a podmínečně domluvit Martina Konečného, takže byla šance, že pojedeme v 8. (Znalci ví, na co narážím.)

Jelikož někteří mají už měsíc propadlou technickou, tak bylo rozhodnuto, že polovina mužstva pojede vlakem. 6:56 a Jirka Molnár si vzpomněl, že viděl v televizi jak běhává Usain Bolt, díky čemuž stihl tu poslední tramvaj, kterou ještě stíhal odjezd vlaku, a tak jsme už čekali ve dvou, jestli dorazí další spolubojovníci. Na pohodu se objevil Martin Konečný spokojený, protože už stihl ztrestat párek v rohlíku a kupodivu i na čas dojela ta 11, kterou dorazil mladší ze Zdražilů-Honza. Hezky pěkně nádherně jsme 4 a další 4 měli jet autem, to vypadalo celkem idylicky.

Nám ve vlaku idylka skončila v Hanušovicích, kdy jsme museli kvůli výluce přesednout na autobus, který nás překvapivě včas dovezl do Jeseníku, takže jsme měli 15 minut na dojití do místní šachové klubovny. Navigace tvrdila, že tam budeme 9:29, ale my samí sportovci xD jsme překonali očekávání navigace a už 9:27 jsme vstoupili do cílové budovy, kde jsme byli hned přepadeni…

…nějakou milou paní z domácích řad, která nás postavila před nekompromisní volbu: buď káva nebo některý z nabízených čajů. Museli jsme šetřit odpor k zápasovým bojům, a tak jsme podlehli, velmi dobrovolně a zahřáni teplým nápojem jsme vyčkávali na příjezd našich spolubojovníků, kterým bylo zatěžko cestovat vlakem a jeli autem. Už ve tři čtvrtě dorazili a mohl být zahájen zápas. Domácí taky nenastoupili v nejsilnější sestavě, takže náš optimismus ohledně výsledku zápasu byl posílen.

Takže pojďme k jednotlivým šachovnicím, jak jsme se utkali:

1. Hastík-Peřina

2. Kozák-Fiala

3. Vraspír-Gerych

4. Halama-Zdražil Jan

5. Matlocha-Přenosil

6. Táborský-Molnár

7. Výšek-Konečný

8. Šmida-Hejnar

Elo hovořilo jasnou řečí, ale průběžně se srazilo s realitou a já po šocích z minulého týdne dostával další kapky. Jak je mým zvykem tahal jsem rychle a zběsile, takže jsem měl dost času okounět u partií spolubojovníků a nestačil jsem se divit.

Doktor Hejnar vypadal v zahájení, že bude potřebovat nějakou medicínu, protože mi přišlo, že je čistě prohranej. Mladej Zdražil bojovník non plus ultra místo obětí a útoků hraje nějaké připo….é d3 v zahájení, kde bych řekl, že soupeř se pokusil naroubovat Marshalla na jinou variantu Španělky. Jirka Molnár vypadal, že neví co se soupeřovou „kavárnou“, a čas mu utíkal víc než rychleji. Jen Martin Konečný opakující svoji variantu ze sobotního zápasu vypadal, že kavárenské oběti figury za dva pěšce mu nečiní problémy a měnil figurky tak úspěšně, že měl prakticky figuru navíc, neboť jeden z pěšců, co měli kompenzovat figuru, byl dvojpěšec bez možnosti postupu a druhý byl opožděný e-pik, který se proti dvojbloku d5, f5 neměl kudy procpat. Na trojce Honza Gerych se soupeřem rozehrál „nejlepší“ variantu proti Královskému gambitu (exf4 s dalším d5), ale zvolili modifikaci z vlastní tvorby a průběžně mi nebylo jasný, kdo z nich vlastně útočí, ani čím, ani kam… Na prvních dvou deskách to vypadalo na plichtu a já stál objektivně na remízu, takže jsem věřil, že bych mohl vyhrát. 🙂 Po svém dvacátém tahu mi soupeř nabídl remízu v následující pozici:

Takže jsem musel místo zahrání připraveného Sf5 oznámit zástupci kapitána tuto skutečnost. V tu chvíli soupeři na hodinách zbývalo 46 minut a mně 102 minut. Michal Peřina vyslechl nabídku, jež mi byla učiněna i moje oznámení, že chci hrát dál, ale vzhledem k tomu, jaký jsem měl čas, rozhodl, že mám počkat, jak se bude zápas vyvíjet.

Tak jsem čekal, průběžně jsem Martinovi Konečnému dovolil hrát dál, pokud chce, když soupeř mu s dvěma pěšci za figuru nabídl remis. Během následující hodiny dostali někteří mí spolubojovníci předčasné vánoční dárky v podobě šachového materiálu, a tak díky výhrám na třetí, sedmé a osmé šachovnici vedeme 3:0. Za tohoto stavu dostal nabídku remízy i Honza Zdražil, který sdělil zástupci kapitána, že chce hrát dál a bylo mu to dovoleno, zatímco já měl stále zákaz hrát dál, i když v tu dobu už jsem měl horší čas než soupeř a čas běžel dál.

Další dárek v podobě věže dostal na 6. šachovnici Jirka Molnár a byl tak „blbej“, že ji vzal. Podle mě i mého soupeře ji měl nechat být a dát radši mat, ale Jirka trval na tom, že věž je věž…

4:0 pro nás a já čekal, až Michal laskavě udělá tah, abych mu vysvětlil, že by mi mohl konečně dovolit hrát dál. Koukám na jeho partii a během pár vteřin vidím, že pan Hastík ustoupil střelcem sice na aktivnější pole, akorát však umožnil malou kombinaci vedoucí k zisku pěšce. Michalovi trvalo přes půl hodiny, než na Jb4 přišel, takže když konečně udělal tah a já ho dostal od šachovnice, abych mu „přátelsky“ vysvětlil, že už by mě mohl k…a nechat hrát tu partii dál, tak mi zbývalo na hodinách posledních 17 minut. Sice mlel ještě nějaký nesmysly o pojištění výsledku, ale nakonec jsem po téměř hodině a půl dostal svolení konečně zahrát svůj dávno připravený tah 20…Sf5, který samozřejmě objektivně nevede k výhře, ale prostě je to pozice, kterou hrát chci a myslím, že nic horšího než remízová koncovka mě nemohlo potkat, i když… S tím málem času, co mi na hodinách zbylo, už bylo možné všechno.

Soupeř nechal stát f-pěšce, což mě celkem překvapilo, protože jsem tah tímto pěšcem považoval za v podstatě jediný, a místo toho hrál 21.Vfe1, načež se po mém „easy“ 21…Je6 zamyslel na tak dlouho, že mě časově dohnal, ale pozice je už podle mě tak špatná, že tady neměl co vymýšlet a taky „nic“ nevymyslel. Po tazích: 22.Dc1 Jd4 23.Ve3 Jf3+ 24.Vxf3 gxf3 25.Ve1 Vd3 26.Dh6 Sg6 27.h4 Dg7 28.Dc1 V8d8 29.c5 V8d4 30.Kh2 h6 31.Jd6 Sh7 32.J3e4 Sxe4 33.Jxe4 Dg6 se rozhodl jezdce e4 bránit nepřímo. Pozice je stejně objektivně vyhraná pro černého, ale s minutou na hodinách jsem byl rád, že mohu vše zjednodušit a po 34.Dc2 Vxe4 35.Dxd3 jsem zahrál tah i počítačem hodnocený dvěma vykřičníky. Proč, nevím, protože mně přišel samozřejmý…

Už jste na něj přišli? Pokud ne, tak je něco špatně. 🙂 Samozřejmě 35…Vxh4+. Kromě té drobnosti, že věž nelze brát pro mat, padá nekrytá dáma na d3, soupeř se ostatně po 36.Kg1 Dxd3 37. gxh4 e4 vzdal.

A jelikož v mezičase remizoval Honza Zdražil, který nevyužil mnoha možností, které se mu v partii naskytly, tak vedeme 5,5:0,5.

Pak si bohužel vybral slabší chvilku Vlastík Fiala a prohrál tupě remízovou jezdcovku J+4p proti J+4p. (Pokud nebyla náhodou vyhraná pro něho.) Přišlo mi, že prostě v určitý okamžik „přestal hrát“, a ačkoli byl fyzicky pořád za stolem, tak duchem byl zřejmě někde úplně jinde. Nevadí, body nám už udělal a ještě jistě nějaké udělá, tak mu tohle zaváhání odpustíme. (Možná xD) 5,5:1,5

A hraje se jen na první desce, kde soupeři přežili oboustrannou časovku, v níž se podařilo Michalovi transformovat svoji výhodu z čistého pěšce na pěšce dva. Jediným kazem na kráse bylo, že ho to stálo figuru. Nicméně v okamžiku, kdy jsme odjížděli, vypadala situace tak, že buď pan Hastík najde vrácení figury a přechod do remízové věžovky anebo pukne. „Vlaková enkláva“ předpokládala spíše, že se mu figura vracet nebude chtít, no mýlili jsme se, pan Hastík to nehrál ani jako kráva ani jako vůl a pěkně v klidu tu partii odremizoval vrácením figury. 6:2

S výsledkem panuje v našem táboře spokojenost, domácím děkujeme za příjemné šachové prostředí a panu Hastíkovi se omlouvám, ale nemohl jsem odolat a musel jsem to napsat. (V průběhu zápasu za mnou totiž přišel a vysvětlil mi, že hlavně nemám psát, že to hrál jak kráva, což jsem splnil a to dokonce 2x.)

V dnešním chladném ránu jsme hostili ve čtvrtém kole Oblastního přeboru družstvo Hranic, výsledek zápasu „byl dán“ předem, jen se čekalo, jestli se to nežvejkne, jak se nám občas stává.

Hosté nasadili na své poměry silnou sestavu (3 hosté, prvních pět hráčů soupisky) a my kontrovali jen avizovanými absencemi kapitána a Štěpána, takže jednotlivé šachovnice vypadaly takto:

1. Molnár-Novák

2. Hejnar-Šeiner

3. Peřina-Kincl

4. Houžva-Mikšík

5. Kolmaš-Doubravová

6. Kašpárek-Šlesinger

7. Přenosil-Bednář

8. Konečný-Hons

Podle elo koeficientů jasná věc, že elo není vše jsem mohl sledovat rychle a zběsile, protože na šesté šachovnici (hned vedle mě) zvládl Jirka Kašpárek ztratit neopatrně pěšce, a aby toho nebylo málo, přidal hned druhého. To, že partie neskončila dřív, než začala, je věcí kvality soupeře, který v pozici…

… nezahrál jednoduché f3, ale malou rošádu, a tak měl „jen“ jednoho pěšce víc a partie pokračovala dlouho předlouho s mnoha chybami na obou stranách. Už teď vám můžu prozradit, že tato partie nakonec skončila jako poslední.

Trochu lepší pohled byl na druhou stranu, kde na 8. šachovnici Martin Konečný zvládl tradiční zahájení pana Honse 1.g4 bez problémů a černými získal lepší pozici a po několika chybách soupeře provedl smrtící útok, kde se soupeř vzdal, jelikož nebylo zbytí. No nebylo zbytí, to je asi věc názoru, protože jak se v zápase ukázalo, tak někteří neznají „míru“, kdy je načase se vzdát. Každopádně vedeme 1:0 a kráčíme vstříc světlým zítřkům.

Já mám na všechny způsoby vyhranou koncovku 2S+5p proti JS+3p, Olda Kolmaš figurku navíc, Michal Peřina pár pěšců, Viktor Houžva figurku, Petr Hejnar kvalitu a dva pěšce a Jirka Molnár několik pěšců, jen Jirka Kašpárek se furt trápí s pěšcem méně. Vývoj šel celkem rychle kupředu, když se hosté vzdali na třetí, čtvrté a páté šachovnici a my si zajistili minimálně bod z tohoto zápasu. 4:0 a vypadá to, že další výhry přibudou.

Můj soupeř tvrdohlavě přemýšlí a tahá a nezapisuje a to už víc než deset tahů, proto v pozici…

… volám rozhodčího a reklamuji tuto skutečnost. Je mi úplně jedno, že soupeř ze sebe hodlá dělat blbce a tahat jak trotl do matu, ale nehodlám to zapisovat sám, takže jednoduchý závěr: „Chceš ze sebe dělat blbce, můžeš, ale budeš zapisovat taky. Ne, že se budu otravovat jenom já.“ Po několika marných protestech soupeře, že prostě zapisovat nehodlá, „protože…“, rozhodčí rozhoduje, že jelikož má ještě víc než hodinu času, zapisovat prostě bude. No nebude, po mém 57.Ke6 se raději vzdal, což byl de facto důvod, proč jsem reklamoval něco ve víc než jasné pozici, takže 5:0 pro nás a zápasové body doma.

Na jedničce Jirka Molnár přehlíží jednotahové braní pěšce se šachem a následné dobrání pěšce na sedmičce, o kterém si myslel, že z něj bude dáma a trochu si komplikuje cestu za vítězstvím, na dvojce doktor taky vyvádí alotria, ale materiální převaha je tak velká, že ani ty „hrůzy“, co vypotil, nic nemění na jeho vítězství. A jelikož vzdává i soupeř na jedničce, vedeme 7:0 a zbývá avizovaná poslední partie a ta byla opravdu strašná pro diváky. 🙂

Náš borec v ní zvládl získat další dva pěšce (no získat-soupeř mu je prostě strčil do chřtánu xD) a za stavu 7:0 se dostáváme na poslední hrané šachovnice do pozice

Černý na tahu vyhraje, jak bylo psáno v nějaké knížce, tohle zvládne i prase s kantorem. 🙂 A opravdu se naše naděje začly naplňovat, když Jirka zahrál Vh1+ a po vynuceném Kf2 stačilo vzít věž, sebrat jezdce, zahrát b4 a bylo po partii, místo toho přišlo Vh2+ a na mě šly už mrákoty, takže jsme se s Oldou raději vypravili do restaurace u Huberta trochu ulevit vlastním nervům. Když tam dorazil zbytek družstva, dozvěděli jsme se ten „skvělý“ výsledek této partie, remis a celkové skóre zápasu upraveno na 7,5:0,5. Jelikož náš nehrající kapitán požadoval minimálně 6:2, tak máme splněno anebo ne?!?

Na závěr ještě jedna ukázka z mé partie, kde mě počítač značně demoralizoval…

Jako bílý jsem byl na tahu a zahrál jsem… Prostě něco jsem zahrál a byl jsem na to pyšnej, že to vede vynuceně v nejhorším případě k vyhrané koncovce. Co jsem zahrál za tah? Nápověda je, že ta hromada plechu a drátů a tak to hodnotí jako dvacátý nejlepší tah v pozici, ale mně to přišlo efektní i efektivní 🙂 Výherce tipovací soutěže vyhrává zlatého bludišťáka, kterého může, až mě potká, vyměnit za pivo v nejbližší restauraci.

Tak konečně přišla ta neděle, kdy jsme si mohli vyzkoušet, jak se hraje s nejslabšími celky druhých lig, když už tam chceme postoupit. V přímém boji zřejmě největších aspirantů na postup jsme přivítali doma Zábřeh.

Až na mladšího ze Zdražilů jsme byli komplet, takže na osmičku naskočil Jirka Molnár, zato hosté si dovolili přijet bez třech hráčů základní sestavy. Aniž bych chtěl zpochybňovat síly náhradníků, bylo to zjevné oslabení a přestože nás nečekalo nic lehkého, šance na vítězství vzrostly. A průběh zápasu dal šancím hodně prudký nárůst, však se můžeme „kouknout“ na jednotlivé partie, které jsem popravdě ani moc nestačil sledovat.

Na první šachovnici Tomáš Zbořil s Jirkou Zapletalem hráli hodně nestandardně, a tak se děly věci velmi záhy:

Nyní přišel „zvedák“ e6, který poněkud narušuje poklid černých řad a po pár tazích (fxe6 Dh5+ Ke7 Sg5+ Jf6 Jd2 Dd5 De8+) se partie dostala do následující pozice:

Tomáš Zbořil v domnění, že dává soupeři mat, mu podával ruku, kterou soupeř po několika zaváháních přijal a partii vzdal, ačkoli mat nedostal… 🙂 Ale pozice je strašná a „nejlepší“ varianta, kterou jsem tam byl schopen najít, vedla za černého ke ztrátě dámy. Vedeme 1:0 a směřujeme vesele k světlým zítřkům, protože i jinak vypadá zápas víc než dobře.

Na osmičce Jirka Molnár „ošálil“ mlaďase (Blaha) o piška a čekalo se, kdy bez větší námahy zvítězí v koncovce. Na sedmičce jsem mydlil svého častého pokerového soupeře (Růžička) hlava nehlava (no dobře, zas tak velký mydlení to nebylo, ale stál jsem objektivně lépe) a s ohledem na vývoj zápasu jsem si narýsoval jednoduchou cestu k výhře. Složitou lepší pozici jsem mohl rozseknout tak, že bych stál o něco lépe, ale soupeř by měl samé „vynucené“ tahy a nenacházel jsem cestu, jak tu poziční převahu přetavit v materiální, proto jsem se rozhodl ještě chvíli lavírovat se spekulací, že vývoj zápasu donutí soupeře hrát na výhru, což nakonec usnadní výhru mně.

Na šestce to vypadalo, že Honza Gerych měl také štěstí na soupeře z formy a „v suchým triku“ si dokráčí pro bod. 5. šachovnice Fiala-Vicenec taková „běžná“ Sicilka, kde jsem víc věřil našemu hráči, na čtvrté Michal Peřina (jako obvykle někde ztrácející čas) s Navrátilem, tam se remis čekala od začátku. Na trojce Tomáš Zdražil s Opravilem v teoretických vodách s mírnou výhodou bílého a na dvojce teoretická varianta Sicilky v partii Sohr-Neoral, podtrženo sečteno krásný vzhled na ten boží svět!

Hodiny ubíhaly a snad jen na dvojce se Tonda Neoral dostával do podle mě neřešitelných problémů, jinak jelo vše podle plánu, leč… Historie se neptá, historie se opakuje a to velmi krutě, tak jak byl bleskový postup německých vojsk na SSSR za druhé světové zastaven a Němci vrženi zpět, tak jsme si svůj Stalingrad vychutnali i my.

Tonda Neoral prohranou pozici skutečně prohrál 1:1, což by ještě nebyla taková tragédie, kdyby se jeho kamarád Honza Gerych nerozhodl nenechat ho v tom samotného a tahem nenapadnuté věže na pole kryté soupeřem mu svoji věž nevěnoval. Najednou prohráváme 1:2.

Jirka Molnár na 8. šachovnici „věnoval“ mládežníkovi dva pěšce a jen čeká, kdy prohraje, Michal Peřina 5 minut na 15 tahů v ne zrovna jednoduché pozici atd. atd., lidově řečeno pěknej pád z maliny naznak.

Zatímco se děla tato zvěrstva, tak mi běžel čas po soupeřově nabídce remízy, jelikož Milan Růžička dospěl k závěru, že rozhodně nemusí hrát kvůli družstvu na výhru, tak mi „zpříjemnil“ přemýšlení nabídkou remízy. Jelikož jsem lavírováním a odkládáním průlomu ztratil téměř všechnu výhodu a spoustu času (aktuálně byl poměr 5:20 minut na 14 tahů), tak jsem na příkaz kapitána remízu přijal 1,5:2,5. Mohl jsem ho ignorovat a při nějakém násilném pokusu díky nedostatku času celou partii podělat, ale… pořád byla nějaká teoretická naděje, že to dopadne dobře a navíc kapitán je od toho, aby se poslouchal.

Na trojce Tomáš Zdražil oživil tu naši jiskřičku naděje vniknutím dámy a jezdce do tábora nepřítele, Michal Peřina pěkným šejdem sebral pěšce Navrátilovi a Vlastík Fiala měl navíc pěšce a i ta složitá pozice mi přišla pro něj příznivější, jen na 8. šachovnici se zřejmě rozčarovaný Jirka Molnár odmítal bránit přesně a neustále zhoršoval své vyhlídky.

Časovky v podstatě zápas vyřešily. Jak přesně k tomu došlo nevím, ale černý Jf2 při bílých Kh1 a Dd1 na 5. šachovnici věstil zkázu našich barev. 1,5:3,5

Chvíli nato, pro nás okolostojící nepochopitelně vzhledem k vývoji zápasu, přijímá Michal s pěšcem víc nabídku remízy a tečeme 2:4 a zbývají poslední dvě partie. Z toho jedna prohraná (8. šachovnice) a jedna, která vypadá na remis věčným šachem z té či oné strany (3. šachovnice), takže zápas ztracen.

Nakonec se podařilo dotáhnout třetí šachovnici k výhře, za což poklona Tomáši Zdražilovi. 3:4

A poklona i na druhou stranu do tábora hostů, kdy mladý Blaha, s ohledem na tým, nechtěl riskovat náhlé zatmění smyslů a jednoznačně vyhranou koncovku V+4p proti V+2p vyřešil nabídkou remízy, kterou Jirka Molnár, neočekávající náhlý infarkt či jinou nepříjemnou událost pro soupeře, přijal. 3,5:4,5 a my tak krásně rozehranou sezónu i zápas pro…, takže nám nezbývá než zatnout zuby a ten postup si vybojovat ve všech následujících zápasech, protože další zaváhání by pro nás mohlo být osudným.

Na závěr ukázka z vlastní partie:

Čím byste brali? Soupeř trval na tom, že brát střelcem, já jsem braní střelcem zavrhnul a bral pěšcem, protože jsem věren svému plánu nechtěl měnit figurky. Počítač tvrdí, že braní pěšcem je silnější, ale stejně mi nikde v partii nedokázal najít výhodu přes 1.00, na mnoha místech se to pěšáčkovi blížilo, ale nikde to „neklaplo“. 🙁

Trochu jsem se zdržel na pokeru, a tak jsem na zápas Oblastního přeboru proti Agentuře 64 nevyrážel zrovna nejvyspanější, ale alespoň bohatší…

Při očekávaných absencích v družstvu soupeře na mě měl „zbýt“ nějaký mládežník, s kterým jsem hodlal hrát hlavně rychle. Domácím chyběli ze základu tři hráči (4.-6. na soupisce), takže předpoklady se naplnily. Mé odhodlání hrát co nejrychleji posílil i můj soupeř (Matěj Hrabal), který byl evidentně nemocný a celkem usilovně u partie kašlal. Vidina dárku v podobě nějakého bacilu mě nijak nelákala, takže jsem se držel plánu a hrál rychle, abych co nejrychleji zmizel. Jelikož jsem zároveň hodlal opustit teorii co nejdřív, byla výsledkem kavárenské hry hrozná pozice, ve které jsem se rozhodl obětovat pěšce za trochu vzruchu a prostoru pro své figurky:

Soupeř naštěstí nepokračoval nejsilněji a po 10.h3 cxd4 11.Jxd4 Jxe5 12.Sxe5 Sxe5 13.Jxe6 fxe6 14.Dg5 jsem byl docela v klidu ohledně výsledku partie. (Objektivně to není tak jednoznačné, ale prostě jsem věřil, že už to dotáhnu do vítězného konce.)

Po dalších rozhodně ne nejsilnějších tazích z obou stran jsme dospěli do koncovky:

Zde už stačilo vzít c-pěšce a postupovat s ním vpřed: 43…c5 44.Kf3 c4 45.Ke3 c3 46.Vxd3 c2 47.Vxd5 cxd1D a bílý se po pár zbytečných tazích vzdal a my se ujali vedení 1:0 v zápase. K partii snad jen jedna drobnost. Tím, že budete v soutěži družstev v průběhu partie do mládežníka hustit varianty, jak má pokračovat, mládežníka nenaučíte hrát šachy, ale naučíte ho podvádět. Nebo máte jiný názor, pane Musil?

Tím bychom měli vyřešenou 7. šachovnici a pojďme se podívat na další. Na osmičce Martin Konečný zvolil také kavárenský přístup s dalším z domácích mládežníků (Tomáš Mohapl) a musel hodně vymýšlet, co s partií provést, ale vypadalo to, že útok, vazby atd. povedou k úspěchu, což nakonec při pěšcích f6, g7, Sb2, Se4, Dg6 a černém králi na g8 opravdu v poklidu stačilo na 2:0 a jedeme dál „bomby“.

Na šestce Jirka Kašpárek ve Španělské dostává předčasný vánoční dárek od domácího hráče, který hraje Ja5 dřív, než si pokryje pěšce na e5 tahem d6, čímž po Jxe5 vzniká pro bílého vyhraná pozice s pěšcem víc bez jakékoli kompenzace, ale je z toho kavárna potřetí, když náš borec po d6 neustupuje v klidu jezdcem zpět na f3, ale mění po Jxf7 Vxf7 Sxf7 Kxf7 dvě figury za věž a pěšce a cestu za plným bodovým ziskem si v partii značně komplikuje. Navíc nepokračuje nejpřesněji. Soupeř s dvojicí střelců zlobí a získává jednoho pěšce zpět, naštěstí pro nás se ale tak upnul na vidinu útoku, že si zadarmo nechává brát se šachem figuru a po ústupu krále by přišel i o druhou, takže raději partii vzdává a my vedeme 3:0.

Ale tím končí veškerý optimismus, protože zbylé partie pro nás nevypadají vůbec dobře. Na první šachovnici Zvolánek pozvolna přehrává našeho Jirku Molnára, na dvojce doktor Hejnar manévruje velice podivně figurkama s domácím Musilem, na trojce Michal Peřina zlepšil sice v Ruské pozici oproti svému předcházejícímu pokusu, ale i tak ho Zatloukal pomalu, ale jistě začíná zatlačovat a na čtyřce Viktor Houžva hraje, jak on tvrdí, teoretickou variantu, my, co tuto variantu neznáme, vidíme pouze to, že bílými ve Francouzské ztratil pěšce d4 a e5 a vzhledem k četným výměnám materiálu ta vznikající koncovka s dvěma pěšci méně nevypadá nejlíp (=vypadá hrozně). Snad jen na pětce, kde Olda Kolmaš s Malenovským ztratil pěšce, můžeme doufat v remízu, protože ten pěšec navíc je f3 při formaci bílý g4, e4 a černý e5, g5, což je objektivně remis, protože při správné hře bílý toho pěšce navíc nemá jak prosadit. Nakonec „všechno“ bylo jinak.

V časovkách se zápas prakticky rozhodl, Michal Peřina obětoval Sxh3 a po gxh3 Dxh3 dosáhl remízy opakováním tahů (věčný šach), Hejnar nabízí remis, která je přijata a tím upravuje stav zápasu na 4:1 pro nás a Viktor Houžva v soupeřově časovce sbírá oba chybějící pěšce a vzniká remízová koncovka, kterou se k mému překvapení nerozhodl domácí kapitán hrát, a tak se ujímáme rozhodujícího vedení 4,5:1,5, což bylo naše štěstí, protože Molnárovi se rozpadla pozice s domácím Zvolánkem a musel vzdát a Olda Kolmaš tu remízu bránil tak „skvěle“, že musel vzdát také, čímž upravil skóre zápasu na konečných 4,5:3,5. Uff, uff, po nepřesvědčivém výkonu nejtěsnějším rozdílem ukořisťujeme všechny tři body a stále živíme reálnou naději na vítězství v Oblastním přeboru.

Teď nás čeká několik „lehčích“ soupeřů, takže popředí tabulky bychom měli bez větších obtíží udržet, ale jak udržíme vedení v KP po příští neděli, kdy nás čeká favorit největší, Zábřeh, to je tak trochu záhadou. Leda bychom je porazili a záhada se vyřešila sama. 😀

Pln optimismu jsem celkem nedočkavě vyhlížel nedělní ráno, kdy jsme měli v plánu po letech porazit Přemyslovice.

Má nedočkavost byla tak velká, že jsem se probudil už ve dvě v noci a nemohl znovu usnout. Tak jsem zkouknul Dobu ledovou 5 a znovu usnul až kolem 5. hodiny ráno. Do 7:30, na kdy jsem si nastavil budík, abych stihl autobus 8:20 do Prostějova, to ještě stálo za to. Když jsem se 8:04 probudil, bylo mi hned jasné, že je někde chyba a že v žádném případě nemůžu ten autobus stihnout, leč situace byla zoufalá, tak jsem to alespoň zkusil. Ty dva kilometry jsem na svůj věk a obezitu zvládl famózně a za svůj skok přes plot do vozovky (jelikož nebyl čas použít podchod) bych si i zatleskal, ale nějak nebyl čas, nicméně zázrak se stal a 8:19 jsem doběhl k autobusu a zvládl ze sebe ještě dostat, kam bych rád jel.

Již o půl hodiny později jsem našel plíce a v prostějovském obchodě doplnil propriety jako kapesníky, hřeben, pití a jídlo. Jelikož Tomáš Zdražil jedoucí z Brna autem již do Prostějova dorazil, mohli jsme s Tomášem Zbořilem a Honzou Zdražilem nasednout a vyrazit dobýt přemyslovickou pevnost, jež nám poslední roky vzdorovala tak vehementně, že někteří mohli mít pocit, že je pro nás nedobytná.

Jelikož domácí nenastoupili v nejsilnější sestavě, náš optimismus ještě vzrostl a natěšeni jsme usedali k šachovnicím:

1. Matoušek-Zbořil
2. Zapletal-Neoral
3. Kašparovský-Zdražil Tomáš
4. Hájek-Peřina
5. Štaffa-Gerych
6. Trávníček-Zdražil Jan
7. Ošťádal-Přenosil
8. Prucek-Molnár

Podle předpokladu skončila nejdříve partii na první šachovnici, kde domácí Matoušek nabídl po pár tazích remízu, což jsme nakonec po krátké poradě přijali. 0.5:0.5 Hráči se znají léta, hrávali spolu i na hostování ve stejném oddílu a nebyl důvod lámat přes koleno rovnou pozici, když jsme pořád věřili, že by se zápas pro nás měl vyvíjet dobře. Což byly původní předpoklady, ovšem v reálu se to, jak už se tak stává, trochu zvrtlo.

Tonda Neoral ve velice ostré pozici, kdy obětoval pěšce za útok, ustoupil králem tak nešťastně, že soupeři umožnil vyměnit dámy a najednou z očekávané výhry byla pozici s čistým pěšcem méně, kde jsme sice mohli doufat, že by to třeba mohlo jít udržet, ale nevypadalo to moc nadějně. Takže starší ze Zdražilů i já jsme odmítli remízy a pokoušeli černými osud. V mém případ to moc pokoušení nebylo, protože pozice dlouhodobě směřovala ke hře na jednu bránu, ale…

Vezměme to postupně. Jirka Molnár na osmičce získal nejprve kvalitu a pak, ačkoli nebral další nabízející se materiál, dovedl partii bez větších problémů k výhře, čímž jsme se dostali do vedení 1.5:0.5. Tou dobou stál pořád nevábně Tonda Neoral na dvojce, ale mladší ze Zdražilů přes slabší realizaci krásné pozice se přibližoval mílovými kroky k výhře a věřil jsem, že další bod pro nás přidám já. Zbylé partie vypadaly remízově, ačkoli třeba Michal Peřina měl hrozný čas, jak je jeho „dobrým“ zvykem.

Přišly časovky a zápas nabral rychlý spád, Tonda vyválčil ze své hrozné pozice půlku s mladým Zapletalem, i když si myslím, že domácí naděje měla být odvážnější a mohla zvítězit.

Starší ze Zdražilů, který nevyužil lepší pozice k zisku pěšce a pravděpodobné výhře v koncovce, dostal předčasný vánoční dárek, když mu soupeř věnoval šíleným blundrem věž nebo dámu za věž. Těžko říct přesně, protože Kašparovský se nerozhodl, kterou z výše uvedených možností zvolí a raději se vzdal.

Mladšímu ze Zdražilů vzdal v hrozné pozici s figurou míň domácí Trávníček, takže vedeme 4:1 a vzhledem k časovkám a pozicím (Michal Peřina i Honza Gerych mohli skončit jakkoli) začínám uvažovat o tom, že by mi mohla stačit remíza k tomu, abychom vyhráli, čímž jsem nastoupil přímou cestu do pekla:

V této pozici jsem místo jednoduché výhry třeba po „b3“ zahrál v časovce na jistotu a přešel do nepatrně lepší koncovky, kde jsem sice soupeře ještě párkrát vyzkoušel, ale bez efektu. Dal bych si facku za to, že jsem nevyhrál a druhou nabral nejraději o zeď, ale i takové nehody se stávají a snad jsem si svou neschopnost vybral v zápase, kde už o nic nešlo a v budoucnu budu v důležitých partiích schopnější.

Michal Peřina přežil časovku a ve vzniklé dámské koncovce měl nejen pěšce navíc, ale i lepší pozici, kterou sérií šachů vylepšil natolik, že mu zbyli tři spojení volní pěšci navíc, což už soupeř hrát nehodlal a tak jsme vedli 5.5:1.5.

Hrála se už jen poslední partie Štaffa-Gerych a hrála se ještě dlouho. Když partie skončila, oba ze soupeřů měli na hodinách méně než minutu a i z tohoto důvodu byl nesmysl pokračovat v dámské koncovce s převahou 2:1 na pěšce, takže remis a celkové vítězství našich barev 6:2.

Hezky pěkně nádherně, po dvou infarktech (z ranního běhu a z toho jak prasácky jsem do…l partii), přemyslovická pevnost dobyta bez prohry v jediné partii a hozená rukavice dalším soupeřům. Jsme tady, silnější než dřív a zatím s plným počtem bodů, nemusíte se nás bát, stačí, když nám přenecháte zápasové body. 🙂

V zápase Krajského přeboru AŠK Olomouc – SK Prostějov nastoupila obě družstva v základních sestavách, což u nás znamenalo, že místo čtvrtého hosta nastupuji já. Optimistická spekulace před zápasem, kterou jsem zvládl vytvořit, byla, že náš Fiala porazí mladého Londina, „cizí“ Fiala podlehne útoku mladšího ze Zdražilů a já přehraji Zvoníčka, povedeme 3:0 a pak už to nějak dotáhneme.

Skoro to vyšlo… Mladý Londin odtahal prvních šest tahů bleskurychle, k jeho smůle rozhodně ne dobře a dostal se do kritické situace, kterou sedmým tahem „vyřešil“ a bylo jen otázkou času, kdy se přestane trápit v partii, která mu již nemohla šachově nic dát. Prakticky vedeme 1:0.

Jenže skutečnost byla trochu jiná, první skončil svoji partii starší ze Zdražilů – Tomáš, který přijel s víc než půlhodinovým zpožděním díky „skvělé“ průjezdnosti dálnice Brno-Olomouc. Jeho soupeř (Adamčík) zahrál jako Reshevsky na mistrovství USA, bohužel pro něj zopakoval jeho prohru proti Fischerovi v 11 tazích. (Reshevsky v partii pokračoval a po marném boji skončila partie ve 42 tazích.)

Takže vedení se ujímáme na třetí šachovnici a ještě máme k dobru výhru na pětce, kde prostě Fiala musí vyhrát s věží (později figurou) navíc, bez jakékoli kompenzace soupeře.

Na sedmičce dostává mladší ze Zdražilů nabídku remízy, ale pozice vypadá, že se bude hrát pouze na jednu bránu, a tak je rozhodnuto, že má v partii pokračovat. Optimistické předpoklady se časem naplňují a „nepřátelský“ Fiala musí složit zbraně. Zhruba ve stejnou dobu končí konečně i partie na pětce a vedeme 3:0.

První půlbod pro hosty získává pan Vláčil opakováním tahů s Gerychem, což bylo zřejmě korektní řešení pozice s kvalitou méně, takže se ocitáme na pokraji výhry v zápase: 3,5:0,5

Pak bohužel přichází důkaz, že hrát zahájení 20 let neznamená, že ho člověk zná. Michal Peřina vzdává partii Sýkorovi, protože svou neznalost alespoň prvních 4 tahů a ideí vzniklé pozice dokázal přetavit v první prohru našich barev. Ale pořád vedeme 3,5:1,5 a zápas stále vypadá celkově dobře.

Po překonané časovce můj soupeř Zvoníček seznal, že ani v soutěži družstev nemá smysl hrát jezdcovku s několika pěšci méně a vzdal se, dalo by se říci konečně, protože se mu začátek partie nepovedl a zhruba od 10. tahu se marně snažil zvrátit nevyhnutelné. Na to, jak slabě partii rozehrál, tak nečekaně tvrdohlavě a kvalitně kladl dalších třicet tahů odpor a nemohl jsem si oddechnout a polevit v pozornosti do doby, než se mi podařilo vyměnit poslední těžké figury. Stav je 4,5:1,5 a první zápasové body jsou doma a zbývají partie na prvních dvou šachovnicích.

Tonda Neoral uplatňuje v koncovce proti Sekaninovi pěšce navíc a začíná to vypadat na debakl… 5,5:1,5

Bohužel Tomáš Zbořil nevyužil v partii se Závůrkou všechny možnosti, které mu pozice nabízela (dle mého byl průběžně vyhraný) a místo přetavení útoku v zisk bodu přechází do velmi složité věžovky, kterou po téměř šesti hodinách boje prohrává a upravuje zápasové skóre na pro hosty ještě „přijatelných“ 5,5:2,5.

Závěrem musím pochválit družstvo za docházku a bojovnost, s tímto přístupem jsme schopni v KP sehrát minimálně vyrovnaný zápas s kýmkoli a ani Agentura se Zábřehem si nemohou být předem jisti, že nás porazí.

A nakonec obvyklá technická poznámka: Hodnocení partií jsem jako obvykle prováděl bez konzultace s počítačem, takže mé subjektivní se může od objektivního lišit. 🙂