V zápase Krajského přeboru AŠK Olomouc – SK Prostějov nastoupila obě družstva v základních sestavách, což u nás znamenalo, že místo čtvrtého hosta nastupuji já. Optimistická spekulace před zápasem, kterou jsem zvládl vytvořit, byla, že náš Fiala porazí mladého Londina, „cizí“ Fiala podlehne útoku mladšího ze Zdražilů a já přehraji Zvoníčka, povedeme 3:0 a pak už to nějak dotáhneme.
Skoro to vyšlo… Mladý Londin odtahal prvních šest tahů bleskurychle, k jeho smůle rozhodně ne dobře a dostal se do kritické situace, kterou sedmým tahem „vyřešil“ a bylo jen otázkou času, kdy se přestane trápit v partii, která mu již nemohla šachově nic dát. Prakticky vedeme 1:0.
Jenže skutečnost byla trochu jiná, první skončil svoji partii starší ze Zdražilů – Tomáš, který přijel s víc než půlhodinovým zpožděním díky „skvělé“ průjezdnosti dálnice Brno-Olomouc. Jeho soupeř (Adamčík) zahrál jako Reshevsky na mistrovství USA, bohužel pro něj zopakoval jeho prohru proti Fischerovi v 11 tazích. (Reshevsky v partii pokračoval a po marném boji skončila partie ve 42 tazích.)
Takže vedení se ujímáme na třetí šachovnici a ještě máme k dobru výhru na pětce, kde prostě Fiala musí vyhrát s věží (později figurou) navíc, bez jakékoli kompenzace soupeře.
Na sedmičce dostává mladší ze Zdražilů nabídku remízy, ale pozice vypadá, že se bude hrát pouze na jednu bránu, a tak je rozhodnuto, že má v partii pokračovat. Optimistické předpoklady se časem naplňují a „nepřátelský“ Fiala musí složit zbraně. Zhruba ve stejnou dobu končí konečně i partie na pětce a vedeme 3:0.
První půlbod pro hosty získává pan Vláčil opakováním tahů s Gerychem, což bylo zřejmě korektní řešení pozice s kvalitou méně, takže se ocitáme na pokraji výhry v zápase: 3,5:0,5
Pak bohužel přichází důkaz, že hrát zahájení 20 let neznamená, že ho člověk zná. Michal Peřina vzdává partii Sýkorovi, protože svou neznalost alespoň prvních 4 tahů a ideí vzniklé pozice dokázal přetavit v první prohru našich barev. Ale pořád vedeme 3,5:1,5 a zápas stále vypadá celkově dobře.
Po překonané časovce můj soupeř Zvoníček seznal, že ani v soutěži družstev nemá smysl hrát jezdcovku s několika pěšci méně a vzdal se, dalo by se říci konečně, protože se mu začátek partie nepovedl a zhruba od 10. tahu se marně snažil zvrátit nevyhnutelné. Na to, jak slabě partii rozehrál, tak nečekaně tvrdohlavě a kvalitně kladl dalších třicet tahů odpor a nemohl jsem si oddechnout a polevit v pozornosti do doby, než se mi podařilo vyměnit poslední těžké figury. Stav je 4,5:1,5 a první zápasové body jsou doma a zbývají partie na prvních dvou šachovnicích.
Tonda Neoral uplatňuje v koncovce proti Sekaninovi pěšce navíc a začíná to vypadat na debakl… 5,5:1,5
Bohužel Tomáš Zbořil nevyužil v partii se Závůrkou všechny možnosti, které mu pozice nabízela (dle mého byl průběžně vyhraný) a místo přetavení útoku v zisk bodu přechází do velmi složité věžovky, kterou po téměř šesti hodinách boje prohrává a upravuje zápasové skóre na pro hosty ještě „přijatelných“ 5,5:2,5.
Závěrem musím pochválit družstvo za docházku a bojovnost, s tímto přístupem jsme schopni v KP sehrát minimálně vyrovnaný zápas s kýmkoli a ani Agentura se Zábřehem si nemohou být předem jisti, že nás porazí.
A nakonec obvyklá technická poznámka: Hodnocení partií jsem jako obvykle prováděl bez konzultace s počítačem, takže mé subjektivní se může od objektivního lišit. 🙂